Celý včerejší den jsem se s trochou obav díval na zamračenou oblohu. Rosničkáři sice slibovali protrhání oblačnosti, ale realita působila spíš opačným dojmem. Jako každý rok v období mezi dvanáctým a třináctým srpnem „kapou“ slzy svatého Vavřince. Nacházíme se v nejhutším proudu Perseid. Jejich tok je možné sledovat od druhé poloviny července až do druhé poloviny srpna. Letošní rok se Země v té nejsprávnější poloze bude nacházet třináctého srpna zhruba kolem poledne. V tuto dobu v naší zeměpisné oblasti není logicky možné meteory pozorovat. Nejlepší dobou je tedy včerejší a dnešní noc.
Perseidy
jsou nádherná podívaná. „Ve špičce“ je možné pozorovat 40 až
110 meteorů za hodinu. To je docela slušný provoz.
Jsem tvor zvědavý a takovou podívanou jsem si rozhodně nechtěl nechat ujít. Protože jsem tvor líný a za město je daleko, rozhodl jsem se pozorovat nebeské divadlo ze zahrady. Sázel jsem na fakt, že pouliční osvětlení je daleko za mnou a Perseus je od nás viditelný. Od jedenácté hodiny noční tedy vycházím na zahradu a směruji pohled k souhvězdí Persea. První hodinu se mnou chodí i děti, které jsou zvědavé cože se to má na tom nebíčku odehrát. S přibývajícím časem je mi jasné, že jsem měl těch pár stovek metrů obětovat. Rodina už dávno spí a mě už taky docela bolí za krkem. Má pozorování jsou bezvýsledná.
No co, říkám si v jednu ráno, z toho mráčku už asi nezaprší. Snad tedy zítra proběhne mi hlavou. Jdu si lehnout. Těch pár kroků za město je opravdu nutné udělat.
Související články:
Žádné nejsou.
(Zatím nehodnoceno)
Loading ...