Macro – jak na větší hloubku ostrosti

Na Internetu vystavuje své fotografie spousta výborných fotografů, kteří se specializují na makro. Dlouho mi vrtalo hlavou jak to dělají, že ten pidižvýk na fotce je úplně celý ostrý. Zacloněním objektivu to být nemůže. Takovou hloubku ostrosti při zachování kresby mnohdy dosáhnout nelze. Na vině je difrakce, která na vysokých clonách silně ovlivňuje kvalitu obrazu. Jednou z metod řešení to obejít je vytvoření více expozic ve kterých je ostrá část obrazu „posouvána“ po fotografovaném objektu a jejich prolnutí. Začal jsem hledat a zkoušet jak to efektivně provést. Výsledkem je tento návod.

Složení fotografií je možné provést např. ve Photoshopu. Verze tuším od CS3 pro to mají přímo makro. Existují také specializované programy které jsou určené přímo pro řešení našeho problému. Některé jsou za peníze, jiné jsou k vyzkoušení a pak za peníze a další jsou úplně zdarma. Bohužel všechny, které jsem našel jsou na platformě Windows. Tou cestou jsem se dát nemohl (a stejně ani nechtěl), protože Windows nemám.

Původně jsem chtěl pro daný účel použít program Gimp. „Splácnutí“ stohu fotek by šlo udělat pomocí vrstev a masek. To je ale příliš zdlouhavé a pracné, zvláště pokud je obrázků hodně. Naštěstí existuje jednodušší cesta. Pojďme si ji tedy představit.

Pro zpracování fotografií budeme potřebovat pár nástrojů z balíku pro vytváření panoramatických fotografií Hugin. Vyfotografujeme sérii fotografií předmětu tak, aby se „ostré“ pole pohybovalo např. od bližšího konce ke vzdálenějšímu. Aparát je nutné postavit na stativ a nastavit ručně expoziční hodnoty. Clonu zvolte takovou, při které váš objektiv nejlépe „kreslí“. Ostřit je také nutné ručně. Při přeostření je třeba jít po malých krocích, aby na výsledném obrázku nevznikly neostré pruhy. Prostě méně je v tomto případě lépe.

Pro demonstraci postupu jsem na papír položil pár mincí. Postavil jsem před ně foťák na stativ a ručně zaostřil na nejbližší hranu. Metodou exponovat, přeostřit, exponovat … jsem získal 18 fotografií zaostřených postupně od předního k zadnímu okraji mincí. Asi mě nikdy nepřestane fascinovat to, jak se ostrý proužek pohybuje při otáčení ostřicím prstencem vpřed a vzad. 

Pro představu, takto vypadá první fotografie z řady. 

Jak je vidět, hloubka ostrosti i přes poměrně velkou clonu je velmi malá. Fotografie je pořízena objektivem AF Micro-Nikkor 105mm f/2.8D, clona: 9, čas: 1.3s, vyvážení bílé: auto, kompenzace expozice: 0, blesk: ne.

Získané fotografie uložíme do pracovního adresáře. Přestože jsme fotografovali ze stativu, může se stát, že se nám soustava nepatrně pohnula. Například při přeostření. I pár milimetrů by mohlo celé snažení zkazit a proto je vhodné stoh obrázků vyrovnat. K tomu nám poslouží nástroj align_image_stac­k. Ten vypočítá společné body sousedních obrázků a srovná celý sloupec do roviny. Vykompenzuje také možné různé poměry zvětšení předmětu na různých fotografiích.

V pracovním adresáři tedy spustíme:

align_image_stack -v -m -a X_ *.jpg

Parametry mají tento význam:

• -v – program je „ukecanější“, říká co právě dělá
• -m – optimalizuje zorné pole pro všechny snímky vyjma prvního
• -a – před název výsledného obrázku přidá prefix

Výstupem nástroje je sada obrázků ve formátu TIF. Abychom získali výsledný obraz, je třeba tyto obrázky prolnout tak, aby z každého byla použita pouze ostrá oblast. Prolnutí lze, jak už bylo řečeno, udělat ručně například v gimpu. To je ale zdlouhavé a tak si pomůžeme dalším automatem. Tím je program enfuse.

Nad obrázky spustíme program:

enfuse -o mince.tif --wExposure=0 --wSaturation=0 --wContrast=1 --HardMask X_*

Parametry mají tento význam:

• -o – výstupní soubor
• --wExposure – váha ostrosti. Čím je číslo větší, tím více se ostré pixely uplatní ve výsledku na úkor ostatních.
• --wSaturation – váha saturace. Vyšší číslo uplatní sytější body na úkor zbytku.
• --wContrast – váha kontrastu. Vyšší číslo uplatní kontrastnější body na úkor zbytku.

Váhové parametry mohou mít hodnoty 0 – 1. Pro náš případ prolnutí musí být první dvě hodnoty co nejnižší a kontrast naopak na nejvyšší hodnotě. Další parametry a možnosti nastavení obou programů najdete v příslušných manuálových stránkách.

Program bude chvíli počítat. Pokud jsme pracovali pečlivě a nikde nám „neuteklo“ zaostření o příliš velký krok, měl by vzniknout obrázek, který bude celý ostrý. Výsledek je opět v TIF formátu.

Výsledná fotografie pak může vypadat nějak takto:

Na závěr bych ještě rád podotkl uvedený postup by měl fungovat i na Windows. Hugin je pro obě platformy.

Související články:

1. Panorama – planetka v Gimpu V jedné diskuzi jsem viděl dotaz „Jak vytvořím panoramatickou fotku, která...
2. Geotagging – co je to Snímek z dnešních digitálních fotoaparátů v sobě kromě obrazových dat skrývá spoustu...

Štítky: Fotonávody