Dávno tomu jest, kdy moudrý král Hostivít rozdělil zemi mezi své dva syny. Dávno tomu jest, kdy panovníka i jeho syny zem si vzala. Na hranicích říší množí se půtky a nesváry. Strach vládne v kraji východním i západním. Drobné šarvátky začínají přerůstat ve větší potyčky až se do celé věci vloží Chrudoš a Zamysl, vnuci Hostivítovi vládci obou zemí. V údolí Úmluvy se schyluje k bitvě.
Tak začíná příběh letošní šermířské akce v údolí na dohled Kladna.
Je krásné sobotní odpoledne 24. dubna, svátku svatého Jiří. Sluníčko pálí jak v půli léta a travnatá stráň malého údolí u Libušína nedaleko Kladna se začíná plnit diváky, kteří přijeli shlédnout tradiční středověkou bitvu. Sedíme v trávě a krátíme si čekání sledováním dění na bitevním poli.
Z tábora na obě strany bitevního pole vymezeného pevnostmi obou králů se řadí obě armády. Na ploše dělostřelci přednášejí o středověkých palných zbraních s ukázkami střelby. Pálí se z píšťal, tarasnic a dalších „ručních“ zbraní a poté přijdou ke slovu těžší ráže.
K výstřelu z největší houfnice je vybrána dobrovolnice z publika. Dělo je naládováno, diváci s prsty v uších a otevřenými ústy čekají ránu. Výstřel asi nejvíce překvapil vybranou dobrovolnici, protože ihned poté co houfnice „promluvila“, přesunula se nešťastná paní vzduchem o dobrých půl metru vzad s elegantním dopadem na zadní část svého těla.
Úderem třetí hodiny odpolední… No dobrá, možná ne úplně přesně, začíná úvodem příběhu samotná bitva. Po krátkém úvodu se na bitevním poli střetávají různě velké jednotky znepřátelených stran s krátkými i dlouhými zbraněmi. Z dáli jsou podporováni lukostřelci a práčaty. Samotné střetnutí středověkých bojovníků je velký zážitek. Celkový průběh je ale trošku rozvláčný a zvláště mladší děti mezi diváky začínají ztrácet pozornost. Konflikt končí po necelé hodině smírem obou stran a někteří přihlížející se zvedají k odchodu.
Tím ale myslím přicházejí o tu zajímavější část odpoledne. Po válečném konfliktu sousedících králů následuje kruh zrady. To je výrazně živější. Je to volný boj. Každý kdo dostane dobrou ránu je mrtev a končí. Nesmí ale odejít. Zůstává ležet tam, kde padl.
V prvním kole proti sobě nastupují dvě řady bojovníků, které bojují proti sobě. V první řadě jsou rytíři a bojovníci ranného období středověku, v druhé pak ti ostatní. Ti jsou zastoupeni zejména bojovými řády Templářů, Německých rytířů a dalších. V tomto boji dvakrát vítězí bojové řády. V dalším kole rytíři utvoří dvojice které se vzájemně kryjí a boj pokračuje. V posledním kole bojují jednotlivci systémem každý proti každému.
Když na nohou zůstal poslední válečník, řinčení zbraní utichá. Zbylé publikum odmění všechny aktéry zaslouženým potleskem. Poté se všichni rozcházejí po nedalekém tržišti mezi stánky vonícími perníkem, masem a medovinou, obchůdky se zbraněmi, keramikou a dalšími nezbytnostmi středověkého života.
Procházíme si ještě vojenský tábor bojujících jednotek a pak obracíme k domovu. Pokud vás zajímá více o Libušínské bitvě, podívejte se na její oficiální stránky.
Na závěr ještě pár obrázků ze této vydařené akce.
Související články:
Žádné nejsou.
Štítky: Bitva, Historický šerm, Středověk
