Tak jsem si zase jednou přivstal. Říkám si, vyjdeš si do lesa, najdeš nějaké ty houby … prostě nastartuješ do nového dne. Sedám do auta a vyrážím do bývalého vojenského prostoru, kde už mám pár svých plácků.
Ráno v lese je kouzelné. Přecházím tak sem a tam, občas se sehnu abych sebral houbu, občas zvednu zrak z listí, to když se někde v korunách ozve trrrrrr. Datel hledá, co by do bříška uložil.
Ranní sluníčko začíná prosvítat větvemi a vytváří mezi stromy zajímavé přechody barev. Překrásná hra světla a stínu. To mám rád. říkám si „Hezké nám to tady ti Rusové nechali.“.
Asi po hodině courání lesní hrabankou potkávám človíčka. „Ha, důchodci vstávají.“ V košíku se mi krčí dva klouzci a kozák. „Tebe jsem tu zrovna potřeboval.“ proběhne mi hlavou.
Chvílí dědu pozoruji a nálada klesá. Stařík udělá pár kroků, zastaví se. Možná něco našel. Zvědavost mi nedá a čekám co uloží do košíku. Jaké je ale moje překvapení, když „houbař“ pouze rozrýpe nález hůlkou a pokračuje dál. No co, asi to nebylo jedlé. Scéna se opakuje u každé houby kterou nesebere. Jeden by ho mohl podle toho stopovat.
Čím více se blížím silnici, začíná se objevovat další fenomén návštěvníků lesa. Stále častěji potkávám igelitové pytlíky, obaly od baget a sendvičů, krabičky od cigaret a další smetí. Přijde mi, že lidi se chovají čím dál hůř. Předpokládám, že doma taky papíry od bonbonů neházejí na zem. Proč to dělají v lese?
Blíž k Lipníku je v lese slyšet hurónský řev. „Frantóóó, pojď se sem podívat…“ nebo „Jéééé to je ale kousek…“ raduje se kdosi. Za pár okamžiků mezi stromy rozeznávám silnější paní a chvíli po ní také hubeného pána. „Jak Homolkovi.“ bleskne mi hlavou.
Čas ubíhá šílenou rychlostí a pohled na hodinky mě nutí vrátit se domů. Je všední den a musím do práce. Odcházím z lesa s poloprázdným košíkem. Na dně se krčí několik kozáků, klouzků, pár babek a jedna bedla. Není to tak špatné. Náladu mám přesto mizernou. Nastartování se nějak nepovedlo.
Přemýšlím čím to je, že lidi udělají smetiště z každého hezkého místa. Nebo proč už neplatí ono mnohokrát citované Chovejte se u nás jako doma.
Související články:
Žádné nejsou.
