Lov na prasobečku na konci léta

Přišel pravěk zas o něco dříve … zpívá hradecká Lokálka v jedné ze svých parodií. Stejně jako pomalu končí prázdniny, přiblížil se čas uspořádat další ročník teď už tradičního setkání Draků nad bečkou a masem. 

Stejně jako v minulých letech byla akce domluvena poněkud narychlo. Účast přislíbili téměř titíž, co vždy. Rodiče ubytovatele se tentokrát rozhodli akci nepodpořit a proti všem předpokladům pohrdli tradičním týdnem rekreace. V zájmu zachování jejich duševního zdraví bylo tedy rozhodnuto o nalezení náhradní lokality.

Její výběr dostal na starost ubytovatel osobně. Toto rozhodnutí může budit zdání, že snad úkol byl dán za trest. Není to však pravda. Takoví my přece nejsme. Po pár dnech váhání a nedostupnosti telefonu skauta vykrystalizovala dvě místa v malebném údolí poblíž Horní Malé Úpy. Rychlým oběžníkem prosvištěla mapa se souřadnicemi míst a pravděpodobností že to, které je kýženým cílem.

Týden se překlopil do své závěrečné části a je tu pátek 22. srpna. Zdravého jádro Draků směřuje na místo. Naložil jsem rodinu do auta a i my se připojili ke kolonám, které týden co týden táhnou od Prahy k víkendovým cílům. Pár kilometrů před předpokládaným místem srazu se objevila první komplikace.

Průzkumník hlásí, že mapa neplatí, chata je jinde! Naštěstí rozptyl není velký a cílová budova je jen o pár kilometrů blíže než bylo deklarováno. Ani zbytek osádek s nalezením nemá problémy. Před námi dorazila výprava z Hané a ujala se role naváděcího majáku. I přes jejich usilovné svícení skomírající baterkou se mi podařilo parkoviště neminout.

Další komplikací se ukázala doprava materiálu. Chata je od parkoviště vzdálená asi jen 200 metrů, bohužel je ale skoro o 100 metrů výš než parkoviště, na kterém stojíme. Takový kopec jsem nešel už dávno ani s padákem. Natož s taškou věcí, foto technikou, bečkou a dalšími zbytečnostmi. Napadá mě citát o tom, že zkratka je sice delší, ale zase je to horší cesta.

Pomalu stoupáme vzhůru. Aby bylo ještě hůře, začíná mrholit. Prostě co více si můžeme přát. Mnohokrát jsem cestou cedil skrze zuby něco ve smyslu … mám já tohle zapotřebí…, nebo …vždyť nástup do nemocnice mám až v neděli. Takhle jim tu umřu na infarkt a už si jen zapitvají…. Trvalo to snad věčnost, ale podařilo se nám dostat nahoru. Roztopení grilu a naražení prvního pětilitrového macíka je dílem okamžiku.

Sobota nás probouzí do podmračeného větrného rána. Přestože počasí vypadá spíš na déšť, otevírá se před očima nádherný výhled na údolí. Po obou stranách jsou roztroušené chaty a chaloupky, středem pomalu stoupá klikatá silnice k Pomezním boudám. Prostě pohádka.

Po snídani a naražení druhého cvalíka část výpravy koketuje s výletem do hor. Nadšení postupně upadá a tak výlet nakonec absolvují jen Honza s Janou. Dobře jim tak. Zbytek osádky chalupy se zavazuje k hlídání střechy. Chalupa je postarší a co kdyby nám střecha uletěla.

Odpoledne kolem základny je věnováno různým sportovním a odpočinkovým aktivitám. Děti vyrážejí do lesa na pastvu. Nedaleko bylo objeveno borůvčí. U dveří chaty byly objeveny letité jasanovky a tak se stěžejní disciplínou sobotního odpoledne stává lyžování. Odkudsi se vynořil i plastový snowboard a sjezdové kastróly (pozor, neplést s olejem) a lavory.

Do večera se ještě objevuje Vrzi. Kvůli zmatení případných pronásledovatelů – to aby neprozradil místo konání raději odbočuje do sousedního údolí a předstírá že bloudí. Po několika upřesňujících telefonátech a asi půlhodině objíždění kopce, sestupuje u chaty živ a zdráv ze svého smrdícího plechového oře. Chvíli po něm dorazí i Pavlínka, kterou pro jistotu vysadil na parkovišti. Prostě ji zbaběle nechal vylézt ten krpál. Já být v její kůži, dám mu to pořádně sežrat. 

Se slovy Ahoj, já jsem tady dneska přes to co zbylo. mlsně obhlíží gril. Mlžíme, že maso už není, pivo že už také končí. Nevěří a dobře dělá. Ještě do tmy je snězeno mnoho masa a vyprázdněn třetí soudek. Situaci s pivem jsme trošku podcenili.

Večer se nachýlil a někdo dostal hloupý nápad zatopit v kamnech v chatě. Kamna víc kouří než hoří. Těsní na nich snad jen podlaha. Probíráme možné i nemožné. Společenskou místností se prožene zvuk kytary a pár písní. Naše lepší polovičky s dětmi se věnují zkrášlování triček a jiným kratochvílím.

Dochází slivovice. Nezbývá než konstatovat, že když není co pít, musíme jít spát.

V neděli nás překvapuje mrholení. Protože mám být už po obědě nastoupen v plné polní v mladoboleslavské nemocnici, spěcháme domů.

Mám-li mluvit za sebe, akce se podařila. Doufám že se podaří zajistit lednový termín pro další setkání na tomto kouzelném místě.

Související články:

Žádné nejsou.

Hodnocení: (Zatím nehodnoceno)

 Loading ...